Trauma, PTSP, obranné mechanismy: jak k nim přistupovat

TRAUMA A FRAGMENTACE

Trauma nepochybně způsobuje jistou fragmentaci v našem poli vědomí, kdy z důvodu ztráty kontroly nad situací nejsme plně přítomní v těle, a naše tělo si tedy vytváří uloženou obrannou reakci na danou situaci. Vytvoří se v nás takový oddělený fragment, který potřebuje být zpět integrován do těla.

Traumatické situace mohou mít různý stupeň závažnosti. Někdy daná situace nemusí představovat vyloženě ohrožení, ale naše mysl to tak vyhodnotí a uloží si ji také jako "traumatickou". Následně v nás vznikají reakce typu PTSP, úzkosti nebo vzorce vyhýbání.

DŮSLEDEK TRAUMATU

Pokud nejsme plně přítomní v těle, náš mozek vždy přebírá kontrolu a vše si ukládá jako nevědomé reakce. Není to chyba – náš mozek a mysl jsou vždy nastaveny tak, aby nás před nebezpečím chránily. Klíčové je si vždy uvědomit, že pokud máte trauma, vznikne ve vás automaticky obranný mechanismus – takové pouzdro ve vašem systému, které udělá vše proto, aby vás chránilo.

Zde nastává ta potíž – tenhle obranný mechanismus vás má sice chránit, ale zároveň vás i uzavře před životem. Pak žijete svůj život skrze tento "filtr" a ten obranný mechanismus se stává břemenem, které vám vlastně brání žít život naplno a důvěřovat mu.

JAK TO INTEGROVAT VĚDOMĚ – MĚJTE K SOBĚ SOUCIT

Nejdůležitějším bodem a klíčem pro léčení traumatu na všech vrstvách je vždy soucit. Soucit má v sobě tu moudrost, že vidíte, co se stalo, dovolíte si přijmout to utrpení a bolest, a zároveň si nevytváříte soudy sami o sobě.

Neopouštíte a neodmítáte tu traumatizovanou část sebe, která potřebuje být viděna, milována a integrována vědomě jako zkušenost, díky níž jste se vyvinuli nebo jste rozpustili nějaká generační či kolektivní traumata.

Mít soucit sám k sobě, k dané situaci a případně i ostatním zúčastněným je opravdu největším darem, který si můžete dát, pokud jste si prošli traumatickými událostmi nebo těžkostmi. Soucit vám pomůže neunikat, nevyhýbat se a dovolí vám skutečně čelit a vidět, jaké emoce ve vás trauma vyvolalo a jaká identita se ve vás na základě toho vytvořila.

SYNDROM VINY, STUDU A NEDOSTATEČNOSTI

Ať už se jedná o jakoukoli traumatickou událost, většinou se v nás evokují emoce jako stud, hanba, vina, méněcennost, pocity selhání, bezmoc, strach ze ztráty kontroly… Řeknu vám na to jednu věc: nebičujte se za tyto emoce, je to lidské! Většinou nás totiž v nevědomých reakcích drží právě tyto emoce, které potřebují být viděny – a pomocí soucitu a vaší přítomnosti je můžete začít rozpouštět.

JAK VZÍT SVOU SÍLU ZPĚT

Traumatická událost by se dala označit za událost, kde nemáme kontrolu nad danou situací – a to v nás budí ten největší strach. Je klíčové si uvědomit, že své pole vědomí máme pod kontrolou vždy. Sice se nám můžou dít nepříjemné události a zkušenosti a můžeme zažívat nepříjemné emoce a stavy mysli, tyto stavy a emoce však nejsou – a nikdy nebudou – permanentní.

Jediná konstanta, která nás nikdy neopouští a ve které vždy máme svou plnou sílu, je naše pole vědomí. Všechny ty obranné mechanismy, vyhýbání, PTSP nebo emoce, které vyvstávají v našem poli, máme ve své moci.

Důležité je se neidentifikovat s tím, co ve vašem poli vyvstane – ať už to jsou obranné mechanismy nebo emoce. Tím, že se přestanete s nimi identifikovat, se vám poskytne prostor pro přirozené rozpouštění všeho, co vám neslouží. Vzdáním se traumatizované identity a všech nánosů, které vznikly v traumatu, si berete svou sílu zpět.

MLUVTE K SOBĚ A KE SVÉMU TĚLU S LÁSKOU

Láska k sobě má vždy léčivý potenciál. Buďte k sobě laskaví, mějte k sobě soucit – i ke svému tělu, ke všemu, co jste už přetrpěli. I přesto všechno stojíte na nohou a jdete dál. V tom je obrovská odvaha i síla. Kde je vůle, tam je vždy i řešení.

S láskou,

Karolina